Někdy se lidem těžko vysvětluje, že člověk neprodává věci, ale prodává příběh, které ty věci zažily u čeho byly a co je s nimi spojeno. S věcmi se loučíme z různých důvodů - jejich příběh s námi již skončil, nebo jen cítíme, že u někoho jiného by jim bylo líp.
Pokud o tento příběh nestojíte a je to pro Vás jen "nová" věc, pak ji stačí od těchto vzpomínek "očistit" a bude psát úplně nový příběh nezávisle na tom minulém.
Věc,která toho zažila opravdu hodně. Začalo to tak, že VR už se pomalu dralo dopředu - aplikace jako Beat Saber už se staly legendárními a tím, že jsem učil it a fyziku a dělal dost věcí s rozšířenou realitou, 3D atd., tak VR set byl dalším krokem k tomu, aby se dalo něco dělat. Nejprve bylo ale potřeba udělat přípravné kroky, takže když jsme dělali výběrové řízení na počítače ve škole, tak který byl součástí moderní multimediální učebny, tak jsme jej vybavili tak, aby VR svým výkonem (a hlavně pak grafickou kartou) dokázal zvládnout.
Poté jsme zkoušeli koupit samotný VR set - přes IT a vedení školy to neprošlo, tak jsem to zkusil přes kroužky, které jsem tehdy vedl. Ale bohužel taky nic. Poslední možností byly studentské granty, ale ani těmi to neprošlo. A tak jsem hold dveře k VR na škole musel otevřít sám a koupil jsem ho za svoje.
Tím, že jsem byl i IT správce tak jsme si počítač z učebny půjčovali a VR set používali ve školní klubovně, která byla ve sklepě školy, a které jsem byl taky správcem. A tak jsme si vždycky půjčili počítač a měli možnost hrát beat saber a další hry ve VR, které začínaly.
Používali jsme VR i na školních akcích jako Den otevřených dveří, Noc vědců a dalších. Bylo hezké vidět, kolik wau efektů se dalo vidět u dětí i dospělých když se poprvé rozhlédli ve virtuální realitě.
S VR jsem to myslel vážně a tak jsem šel i na dva semináře tvorby aplikací ve VR (pro učitele). Na nich jsme se naučili udělat podobnou aplikaci jako beat saber - při zasažení předmětu to počítalo body na scoreboardu a daný předmět po zásahu zmizel.
Jelikož ale bylo potřeba řešit i další věci, tak jsem na VR neměl tolik času, takže spíše se používal na Beat Saber a další hry. Následně to tak růžové už nebylo, protože mi sebrali IT správu a následně i zakázali si počítač půjčovat. A tak jsem se rozhodl koupit výkonou grafickou kartu a dát ji do starého počítače. Karta byla v pohodě, ale bohužel základní deska počítače ji nerozdýchala. Tak jsme o dva dny později kopili zbylé součástky na nový počítač a poskládali si ho - stal se tak z něj nejvýkonější počítač ve škole :-D. Byl v klubovně a tím, že byl můj soukromý, tak jsme k němu museli i dotáhnout můj internet. Vše ale fungovalo a VR mohlo žít dál.
Udělali jsme i pro studenty tvorbu aplikací ve VR, ale tím, že to byl pilot, tak to nebylo tak dobré, jako seminář, kterým jsem prošel v rámci školení pro učitele. Zkusili jsme ale i podat projektový záměr na VR učebnu - přeci jen jsme si celou dobu jen nehráli, ale i hledali aplikace do výuky - vesmír nebo lidské tělo ve VR vypadalo opravdu hodně dobře.
S covidem, ale bylo zavření škol a já ukončil i svou činnost na škole. VR i s počítačem tak šlo se mnou. Chvíli leželo ladem a když jsem se po nějaké době přestěhoval do Prahy, tak jsem ho zprovoznil na chvíli u sebe doma. Kromě Beat Saberu jsem si vyzkoušel i aplikace na trénink boxu - a byly na kondyčku fakt náročné.
Měl jsem ale toho i hodně do práce a následně jsem se víc vydal jinou cestou, tak VR už pro mě němělo takový význam jako dříve. Tím i končí jeho příběh se mnou. Pokud pro vás měl tento příběh cenu, můžete si ho koupit tady na aukru. Ať vám dobře slouží, stejně jako celou dobu dobře sloužilo i nám.